Odborný název je fabulace. Nic zvláštního, prostě jste v nouzi byla schopná myslet i jinak, než počítačový program. V tom je krása lidského šachu. Mi osobně kdysi šach pomohl ve všech směrech a především v soustředění na přítomnost. Být učitel, zavedu ho jako povinný předmět.

Také bych si přála, aby šachy byly povinným předmětem ve škole.

Hezké. Mně se stalo jednou toto:

Hrál jsem proti o dost silnějšímu hráči z vedlejšího města. Dobře jsme se znali, protože před 10 lety jsem v onom městě bydlel, byl členem jejich klubu a nutno dodat, že jedním z nejslabších.

Tentokrát jsem ale posílil a byl odhodlán jim to dokázat.

Soupeř rozehrál španělku a blahosklonně se začal procházet po sále a věnovat se občerstvení, administrativě a jiným partiím. Ke stolku chodil jen sporadicky a nechával se spadnout do okázalé časové tísně.

Boj to byl zuřivý a nestál jsem vůbec špatně. Jenže on ve finálních zápletkách udělal tah, který jistě viděl dopředu, kterým mi napadl stěžejní figuru a tím mé ambice nadobro zchladil.

Trochu mě to rozhodilo, ale podíval jsem se na jeho hodiny. Měl tam frajersky posledních šest minut, já asi dvacet.

Zavřel jsem tedy oči a místo ústupu napadl jeho jinou figuru. Zatím to bylo korektní. On mi oplatil napadením další figury a já á tempo mu napadl ještě další figuru. Tahy se zrychlovaly a když jsem mu napadl ještě kvalitu, stálo nám tam rázem na vzájemné braní snad šest figur s jeho časem minuta a půl na hodinách. Už tehdy jsem uviděl, že jsem to takto rozehrál ze vzteku a špatně a že po výměnách přijdu o figuru za volného pěšce a koncovku i tak prohraji. Ale ten jeho čas. Hlavu v dlaních a oči na hodinách.

A začal brát z nesprávného konce.

Nakonec se figury srovnaly a volný pěšec mi zůstal. A po jeho potažení byl nakonec i nechytatelný. Vzdal dva tahy po časové kontrole.

Podcenění soupeře, zahrávání si s časovou tísní a má nebetyčná drzost. :-)

Tohle by stálo za článek

taky se mi něco podobného občas povede. V divné pozici udělám "plundr" nechtěně. Zachovám kamenný obličej. Jsou soupeři, a já je znám, který nad pozicí dumá, neví jestli je to oběť, nebo špatný tah. Dumá,dumá čas běží a pak nabídne remízu. Já ji přijmu a pak mu ukážu co měl hrát skutečně, aby vyhrál a pak raději odejdu

Tahle myšlenka je životní téma...

Taky moc pěkné! Chytré! S tím špekáčkem - moc vtipné!

Děkuji moc!