Bouřlivé ticho po pobřežní cestě

Ačkoliv se mnohým čtenářům, kteří mě znají, může zdát, že jsem hodně zvrhlá (a já to nijak nepopírám :D), červená knihovna a románky se mi vyhnuly obloukem. Potrpím si na úplně jiný druh knih.

Po tisícikilometrové Jihozápadní pobřežní cestě se manželé Raynor a Moth snaží vrátit k normálnímu životu a zase žít mezi čtyřmi zdmi. Jenže to pro ně není vůbec jednoduché. Raynor bojuje se strachem z lidí i z budoucnosti a Moth vzdoruje postupující nemoci. Ale postačí neuvěřitelné gesto někoho, kdo si přečetl o jejich putování a ztrátě domova, a znovu se v nich probudí síla a odhodlání. Když dostanou šanci obnovit zpustlý statek v cornwallských kopcích a vrátit přírodu do míst, odkud vymizela, objeví se před nimi nová cesta, po které je třeba vykročit. Bouřlivé ticho je příběh o naději, která vítězí nad zoufalstvím, o celoživotní lásce, která vítězí nad vším. Vypráví o vnitřní síle, o nezlomném sepětí lidského ducha s přírodou a o tom, jak je to pro nás všechny životně důležité.

Mnoho čtenářů srovnává Pobřežní cestu s Bouřlivým tichem. Uznávám, že první zmiňovaná kniha se mi líbila podstatně více, spojení mezi lyrikou a vyprávěným příběhem bylo lépe zpracované, ale Bouřlivé ticho pojednává zase o něčem jiném, lidštějším, byť obě knihy staví na podobném základu.

.

Okolní trendy? Ne!

Raynor Winnová nám přibližuje přírodu očima stále udiveného dítěte. Jako by přesně vystihovala tvrzení, že věk je jen číslo, jako by pouze vyrostla, ale myšlenky zůstaly netknuty, jako by ji neovlivnily vnější síly, které nás vtahují do hluboké nory, odkud už nechceme objevovat nové divy světa a krásy přírodního království. Zůstala svá, nezkažená okolními trendy.

Na YouTube jsem si našla rozhovory s autorkou a úplně jsem si dokázala představit, jak se Raynor cítí, co se jí v tu chvíli honí hlavou. Ráda jsem prostřednictvím Bouřlivého ticha nahlédla do jejího života. Knihy nemusí být vždy jen strhující a plné adrenalinu, stačí, když do nich autor zapojí důležitou část každého příběhu; sebe.

Raynor Winnová se po dokončení Jihozápadní pobřežní cesty nadále pravidelně věnuje dálkovým pochodům, píše o přírodě, bezdomovectví a táboření pod širým nebem. Žije v Cornwallu se svým manželem Mothem. Její první kniha Pobřežní cesta, oslava života prodchnutá magickou atmosférou, se stala mezinárodním bestsellerem, umístila se na žebříčku nejprodávanějších knih Sunday Times, získala cenu Christophera Blanda udělovanou Královskou literární společností, byla nominována na Wainwrightovu cenu a cenu Costa Book Award. Její druhá kniha Bouřlivé ticho je nadějí prozářený příběh o návratu domů.