Jak jsem poprvé zapomněla své příjmení

Písemky z matematiky vám někdy zcela zatemní rozum, a to takovým způsobem, že úplně zapomenete, kdo doopravdy jste.

Matikář: (Podává mi test a tváří se jako opičák, co právě snědl kaštany s bahnem a čtyřlístkem navrchu.)

Já: (Kouknu se na počmáraný papír, ve kterém by se nevyznal ani největší spisoprasák, a spokojeně se zadívám na červeně zářící jedna minus. Po chvíli si všimnu dvou chyb. Ta první je čistě numerická, ovšem druhá by se dala přirovnat k Alzheimerovi.)

Matikář: (Pobaveně na mě zírá.)

Já: (Šokovaně hledím na pravý roh papíru, kde se nachází mé jméno.) Proč jsem napsala Kamila SNĚHULÁK?!

Matikář: To by mě taky zajímalo.

Já: (V duchu se uklidňuju, že na Alzheimerovu chorobu mám ještě čas, a postupně se dopídím k rozumnému vysvětlení. V mém mozku opět praskla žárovka, tudíž nastal krátkodobý výpadek celého integračního orgánu. Dokonce se musel nainstalovat nový lustr.)

Nyní už však vím, co bylo hlavní příčinou mého zkomoleného příjmení. Mému matikáři se mění vousy podle ročního období, tudíž na jaře a v létě ho nazývám mravenečníkem a na podzim a v zimě SNĚHULÁKEM. Musela jsem nad tím tak usilovně přemýšlet, že jsem spojila své jméno s jeho přezdívkou :D  

A ještě jedna Kamčo-Sněhulákovská: Ani po výměně lustru nefunguje většina žárovek. Vidíte, nové věci nejsou vždy kvalitní!