Šachový stream aneb Cesta do pekel

Kvalitní zvuk. Vyrovnaný hlas. Statisíce nedočkavých diváků. Tisíce lajků a dislajků. Takhle má vypadat skvělý stream.  

Podivný zvuk. Ochraptělý hlas. Šest diváků (pořád nevím, jestli přišli dobrovolně, nebo je někdo donutil). Devět lajků a nula dislajků (radši si nevyskakuju, horší časy teprve přijdou :D). Takhle vypadal můj první stream v roce 2020.

Video vám shrnu do několika bodů:

• Dvě drahocenné minuty se zabývám tím, jestli mě vůbec někdo slyší. V mikrofonu je slyšet mé funění.
• Na stream se připojí dívka z Ruska. Super, alespoň někdo neporozumí mým žvástům! 
• Ruska perlí, chválí mi hlas. Mám nosánek nahoře. 
• Jeden šachista mi nakonec odpoví, že mě slyší. Spadne mi kámen ze srdce. Otázkou však zůstává, zda slyší můj hlas, nebo mou vrzající židli, která by nutně potřebovala promazat.
• Při rozboru šachových partií se snažím znít intelektuálně a profesionálně. Mnu si bradku a opírám se jednou rukou o stůl. Cítím se jako velmistr. Bohužel se jedná pouze o pocit, ne o skutečnost.
• Dívám se průběžně do chatu, ale nikdo tam nepíše. Přitom jsem diváky několikrát vyzvala, aby se ptali na jakékoli dotazy. Je mi to podezřelé. Že by se zrovna MĚ nikdo na nic neptal? Zuřivě znásilňuji tlačítko aktualizace. A hele! Po načtení mi nabíhá celá konverzace. Ptám se sama sebe, jaké další problémy nastanou. Tep se mi zvyšuje, židle dál vrže, sluníčko svítí a já jsem v prdeli.
• Můj hlas začíná přeskakovat. No co, jsem v pubertě.
• Následuje soutěž o virtuální trofej (na skutečnou nemám peníze. A i kdybych měla, utratila bych je za rajčata, knihu nebo legáčka z Alliexpresu. A ne, nejsem skrblík, to jen vy to tak vnímáte, protože jste zvyklí na dárky od ostatních a nemyslíte na blaho svých kamarádů, které nevinně a s neustálým "Tos nemusel!" okrádáte o drahocennosti o svých narozeninách :D).
• Koronavirus ukázal pravou hodnotu peněz. Diváci o virtuální trofej doslova usilují. Že by se vracela doba komančů, kdy každý stál fronty na banány a bojoval ve jménu suchého, avšak přesto chutného pomeranče?
• Recenze na nejlepší šachové knihy podle vyhlášené Kamči Bystroušky probíhají následovně. Říkám o jednotlivých knížkách pár vět a teprve teď nastává pravé rodeo. Kniha "Jak život napodobuje šachy" od Garryho Kasparova mi dává pořádně zabrat. Nevím, jak jednoduše formulovat smysl a téma této knížky. Pletu se do svých slov a připomínám uslintaného Goofyho. Hernajs, Garry, ty chlape ušatej, co jsi mi to provedl?!
• Konečně se blíží závěr, hurá! Lemtám vodu ze své sklenice a prskám na všechny strany.
• "Doufám, že se vám to líbilo. Můžete mi dát zpětnou vazbu, jestli chcete." Takto ukončuji stream a jdu se s klidem a pokorou připravit na hejty. Myslím vždycky tak pozitivně! 

Berte článek s nadhledem, neberte mě vážně :)